Mistři světa-Boris Spasskij
Boris Spasskij
Boris Vasilijevič Spasskij (30. ledna 1937, Leningrad) je ruský šachista, bývalý mistr světa v šachu v letech 1969-1972.
Šachy se začal učit ve svých pěti letech ve vlaku během evakuace Leningradu za druhé světové války. V osmnácti letech se stal juniorským mistrem světa.
Mistrem světa byl čtyři roky a o titul přišel v roce 1972 během „zápasu století“ v Reykjavíku na Islandu. Prohrál s Američanem Bobby Fischerem. Zápas probíhal během studené války a byl interpretován jako vítězství USA nad Sovětským svazem.
V roce 1953 se do Bukurešti sjeli na mezinárodní turnaj znamenití šachisté z různých státu. Z novinových stránek tehdy hleděly tváře vynikajících velmistrů: Smyslova, Boleslavského, Petrosjana, Szaba, Toluše... Jenom jeden z účastníku zůstal téměř nepovšimnut.
O tehdy šestnáctiletém světlovlasém studentovi Borisovi Spasském z Leningradu nebylo skoro co psát: neměl ani tituly, ani věhlas, byl kandidátem na titul mistra SSSR. Takových jsou stovky. "Však oni ti to tu vykresli" mysleli si mnozí.
A hned v prvním utkání senzace! Sám kandidát na titul mistra světa Smyslov vyvěšuje bílý prapor v partii se Spasským. Náhoda? V šachu je možné všechno. Mladý šachista statečně odráží hrozby zkušených soupeřů a dostává se do skupiny vedoucích hráčů tabulky. Titul mezinárodního mistra (dělil se o 4.-6. místo) mu byl odměnou za odvahu; byl nejmladším účastníkem turnaje. Na závěrečné schůzce účastníků dostal Boris Spasskij k narozeninám dort se šestnácti svíčkami. Stal se nejmladším mezinárodním mistrem na světě.
Přívlastek nejmladší se u jeho jména objevil velmi brzy. Když mu bylo deset let, byl nejmladším nositelem I. výkonnostní třídy v SSSR, za tři roky byl nejmladším kandidátem na titul mistra sportu.
Dařilo se mu. Jako devítiletý překročil práh leningradského Domu pionýrů, kde sídlila jedna z nejlepších šachových škol v zemi. Že má chlapec výjimečné šachové schopnosti, o tom nikdo nepochyboval. Tyto schopnosti však bylo třeba ještě vhodně a harmonicky rozvinout. Boris se tehdy zabýval krasobruslením, lehkou atletikou, plaváním, četl, chodil do kina, do divadla. A také ovšem studoval šachovou teorii.
V prvních letech nehrál v turnaji často. Ale pokud hrál, vždy měl úspěch. V jedenácti letech se stal přeborníkem Pracovních záloh a následující rok přeborníkem Leningradu v kategorii mládeže.
Těžkou zkouškou bylo pro čtrnáctiletého Borise čtvrtfinále přeboru SSSR. Největší překvapení však teprve přišla: v následujícím roce obsadil v mistrovství Leningradu mezi dospělými druhé místo a neprohrál ani jednu partii.
Tento turnaj a hlavně mezinárodní turnaj v Bukurešti byly důležitými mezníky v tvorbě mladého šachisty. Bojovat se zkušenými mistry a velmistry je něco úplně jiného než hrát s vrstevníky. Spasskij měl už vyvinutý cit pro pozici, dobře se orientoval v taktických zápletkách, dokázal se vytrvale bránit. Ale to teď najednou nestačilo.
I když měl všechny předpoklady stát se šachistou útočného stylu, často nedokázal opustit poziční cestu. Nelze říci, že se Spasskij bál boje zblízka, avšak nedokázal soupeře k němu přimět nebo takový boj vyvolat.
Naučit se útočit - to byl úkol, který mu uložil jeho nový trenér velmistr Toluš. Právě útočit, nikoli úspěšně kombinovat s efektními oběťmi. Pravé mistrovství tkví ve vytvoření předpokladu nutných pro vznik kombinace.
Spasskij postupně zvládl i toto umění, a ruku v ruce s tím přišly nové úspěchy. Zvláště úspěšný byl rok 1955. Ve finále mistrovství SSSR se octl ve společnosti Botvinnika, Petrosjana, Ilivického a probojoval se do mezipásmového turnaje.
V létě téhož roku dostal možnost prověřit si přípravu. Výsledky prověrky byly znamenité: Spasskij se stal v osmnácti letech mistrem světa v kategorii mládeže. A po dvou měsících splnil na mezipásmovém turnaji normu mezinárodního velmistra. O spasském se začalo mluvit jako o jednom z uchazečů o titul mistra světa.
A najednou přišla řada relativních neúspěchu. Ne že by začal hrát hůře, teď se však od něho pochopitelně očekávalo více.
V jeho hře bylo na pohled všechno: smělé útoky, efektní kombinace, promýšlené manévry, přesná obrana. Avšak něco stále chybělo. Několikrát se opakovalo totéž: skvělý start, cílevědomý postup a těsně před finišem - pád.
Na mistrovství Sovětského svazu v Rize v roce 1958 měli první čtyři postoupit do mezipásmového turnaje. Spasskij měl postup na dosah. Zbývaly mu ještě dvě partie; obě prohrál.
Byl to "strach z vítězství". Ten se musí zahnat. A Spasskij v sobě nalezl sílu tento nedostatek odstranit. Naučil se neznervóznět po prohře. Teď už ho neúspěch nevyhodil ze sedla, finiš přestal být kamenem úrazu. Spasskij dozrál.
Zvrat nastal na XXIX. mistrovství SSSR. V prvním utkání se Spasskij ujal vedení, udržel je až do konce a na mistrovství v roce 1961 přesvědčivě zvítězil. Stejný úspěch si zopakoval ještě po dvanácti letech.
V následujících letech Spasskij zvítězil ještě mnohokrát, např. v Moskvě, v Amsterodamu, v Bělehradě, v Los Angeles. Množstvím turnajů i zápasů musil projít, nežli se stal jedním z kandidátu na šachový trůn. V roce 1966 se utkal s mistrem světa Petrosjanem, avšak po tvrdém boji prohrál.
V dalším cyklu turnajů mistrovství světa předčil opět všechny konkurenty. V roce 1969 sehrál s Petrosjanem opět zápas, tentokráte úspěšně: +6=13-4.
Spasskij má typický šachový rukopis. Nešokuje diváka efektními tahy vypočítanými na aplaus. Navenek vypadá jeho hra skromně. Za touto skromností se však skrývá velká síla. Spasskij je univerzální šachista. Vyzná se stejně dobře v taktických zápletkách jako v pozičním boji, pronikne do všech jemností koncovky i střední hry. Je překvapivě všestranný a v tom je jeho největší přednost.
Vybrané partie :
http://www.chessgames.com/perl/ezsearch.pl?search=Spassky
Odkazy :
http://www.so-tj-sokol-mosty.wz.cz/Kronika/kronika2.html
http://www.sachy-mosty.wz.cz/Kronika/kronika2_10.html