Michail Tal

9. listopadu 1936, Riga - 28. června 1992, Moskva),

přezdívaný Čaroděj z Rigy, byl sovětský lotyšský šachový velmistr, mistr světa v šachu (1960-1961) a mistr světa v bleskovém šachu.

Kromě Morphyho, který se po šachové obloze mihl jako meteor, se o žadném jiném šachistovi mezi současníky nehovořilo tolik, o žádného jiného šachistu se lidé nepřeli tolik jako o Tala. Jeho rozlet v mládí byl tak prudký, že Tal dosáhl v několika letech toho, o co mnozí usilují - a často bez úspěchu - po celý život.

Tal skoro ve všem předstihl ostatní. Již jako dítě měl výrazný matematický a hudební talent; v šesti letech byl přijat do třetí třídy a v patnácti letech byl zapsán na lotyšskou univerzitu.

Stejně rychle stoupal po klasifikačním žebříčku v šachu: šachy uměl hrát, ještě než mu bylo sedm let, v jedenácti přišel do šachového kroužku, v osmnácti se stal mistrem.

V tomto věku se stávali mistry i jiní hráči, ale udivoval jeho styl hry: odvážný, plný fantazie. Někdy ho v turnaji potkal i neúspěch, ale v každé soutěží se mu podařilo několik takových partií, na které se nezapomíná.

Jen tři roky potřeboval mladý mistr, aby se stal mistrem Sovětského svazu, aby získal titul velmistra. Avšak i pak v tom mnozí viděli jen náhodu: "Jen počkejte, jak bude Tal hrát v příštím přeboru!"

Objektivně vzato některé důvody k nedůvěře byly: najednou se hroutilo příliš mnoho tradic. Mistrem Sovětského svazu se stal mistr, ačkoli tehdy hrálo v turnaji mnoho uznávaných zkušených velmistrů. Mistrem se stal nejmladší hráč turnaje. A konečně v mnoha partiích měl vítěz turnaje štěstí. Ale bylo to štěstí?

Na jakési besedě se jeden z novinářů zeptal Tala, právě se vrátivšího z turnaje kandidátů, zda měl v této soutěži štěstí. Tal, vítěz turnaje, řekl prostě: "Každý šachista je svého štěstí strůjce!" To je pravda, alespoň v jeho případě.

Ať hrál Tal kdykoli a s kýmkoli, vždycky usiloval o ostrý boj. Často riskoval, někdy snad i překračoval dovolené meze. Po partiích byla leckterá jeho kombinace vyvrácena. Ale kde? V tichu pracovny, kde netikaly šachové hodiny a nervy nebyly napjaty. Ale za šachovnici, v zápalu boje se projevilo Talovo umění hlouběji hodnotit bojovou schopnost figur, přesněji a rychleji přepočítávat varianty a konečně i ten zvláštní umělecký cit dovolující mu nalézat v těch nejjednodušších pozicích skryté možnosti.

A pak - Tal byl vždycky výborný psycholog. Při plánování bral vždycky v úvahu i soupeřovu náladu a jeho turnajový stav, vždycky si všímal, jaké pozice jsou soupeři nejprotivnější.

V tom tedy bylo tajemství Talova úspěchu a jeho přímého vzletu na šachový Olymp. A k tomu lze ještě připojit druhou zlatou medaili mistra Sovětského svazu (Tal se stal mistrem SSSR celkem pětkrát), vítězství ve velkém mezinárodním turnaji v Curychu a první místa na mezipásmových a kandidátských turnajích.

V roce 1960 se utkal rižský velmistr o mistrovství světa s Botvinnikem. Mistr světa byl sice proslulý tím, že dokáže proniknout do umění kteréhokoli soupeře, avšak náporu mladého kandidáta nemohl tentokrát vzdorovat. Tal zvítězil +6=13-2.

Je pravda, že následující rok se Botvinnik dokázal "naprogramovat" proti Talovi. Jeho vítězství v odvetném zápase nebylo o nic méně přesvědčivé.

Takové prudké zvraty by snad mohly vyhodit ze sedla kohokoli, jen ne Tala. Skvěle absolvoval další soutěže, olympiády, mistrovství Evropy družstev. Znovu byl mezi kandidáty na mistrovství světa.

Bez přehánění lze říci, že ani jediný mistr světa si nedobyl v šachovém světě tolik lásky jako Michail Tal. Byl milován a nepřestává být veleben nejen pro výjimečný talent, pro vytvoření uměleckých děl, ale i pro skromnost, dobrosrdečnost, přívětivost, pro sebezapření, jež vynaložil na to, aby neodešel do ústraní, ani když byl vážně nemocen. A musil za to draze platit. Přesto zůstal věren sám sobě. Pro tuto věrnost, pro bezmeznou lásku k šachům, pro optimismus ho uctívají šachisté celého světa více než kteréhokoli jiného šachistu.

Šachové úspěchy a souboje o mistrovství světa

Tal byl často označován za šachový meteor či supernovu pro bleskový start z neznáma mezi světovou elitu. Poprvé se stal alespoň trochu známým po vítězství na přeboru Litvy v roce 1957, na jediný zátah pak prošel turnaji kandidátů a v roce 1960 rozdrtil v souboji o titul mistra světa legendárního Botvinnika poměrem 12,5:8,5 a stal 8. mistrem světa v šachu.

Talova prohra v odvetném zápase o rok později byla všeobecným překvapením a předpokládalo se, že za to může jeho odbytá příprava, zdá se ale, že již tehdy začínal mít vážné zdravotní potíže. Očekával se nový souboj Tal-Botvinnik, ale už k němu nedošlo, neboť Tal se na dalším turnaji kandidátů zhroutil. Následné vyšetření u něj odhalilo celý komplex chorob zejména trávícího traktu. Tal se po delším léčení účastnil ještě řady dalších turnajů a zápasů kandidátů, dvakrát se znovu vážně ucházel o nový zápas o titul mistra světa (v roce 1965 podlehl teprve ve finále Spasskému poměrem 7:4, v roce 1968 v semifinále Korčnému).

V roce 1988 získal titul mistra světa v bleskovém šachu. Fenomenální byly jeho výsledky na šachových olympiádách, kde vždy podstatně přispěl k vítězství sovětského mužstva.

Šestkrát vyhrál rovněž mistrovství Sovětského svazu. Často se však dostával do problémů se sovětskými šachovými funkcionáři.

Jako šachista byl velmi ctěn pro svůj romantický přístup k partiím, který se vyznačoval ostrou kombinační hrou, pro jejíž vyvolání neváhal podstupovat enormní riziko v podobě nekorektních obětí. Řada jeho kombinací byla vyvrácena, většinou se tak ale nestalo přímo na šachovnici, kde jeho soupeři propadali panice a nezvládali logicky nastupující časovou tíseň, ale až v analýzách po partii. Tal tak byl stejně jako E. Lasker (který byl jeho velkým vzorem) často obviňován z toho, že má pouze štěstí, že jeho hra je jen velký bluf.

Jeho hra postupně s rostoucím věkem a zhoršujícím se zdravím mírně upadala - stále ještě byl schopen skvělé hry, ale jeho organismus už nedokázal vydržet dlouhodobé vypětí a na delších turnajích a zápasech ho stále výrazněji zmáhala únava, což se projevovalo větší ochotou k remízám a selháváním v jednotlivých partiích. Nicméně až do své smrti zůstal nebezpečným protivníkem.

Hodně mu v tom napomáhal jeho údajný „dábelský“ pohled - jeho uhrančivé černé oči dokonce inspirovaly amerického velmistra Benköho (Talova tradičního dodavatele bodů) k prohlášení, že Tal své soupeře hypnotizuje. Jednou pak proti Talovi nastoupil v černých brýlích, které ho měly ochránit. Partii ovšem prohrál stejně hladce, jako většinu ostatních.

Vybrané partie :

http://www.chessgames.com/perl/ezsearch.pl?search=Tal

Odkazy  :

http://www.so-tj-sokol-mosty.wz.cz/Kronika/kronika2.html

http://www.so-tj-sokol-mosty.wz.cz/Kronika/kronika2_8.html